Když jsme byli v roce 2010 v této části světa na jarní výpravě, netušili jsme, že je to na dlouhou dobu naposledy. Tato cesta je opravdu napěchována návštěvou mnoha zajímavých míst, pojmů známých z historie, náboženských zajímavostí, přírodních krás a odlišná kultura jen dokresluje nutnost poznat tyto země a lidi. Turecko, Sýrie, Jordánsko a Libanon, každá z těchto zemí má obrovskou nabídku zajímavostí pro každého cestovatele. V Turecku třeba Modrá mešita v Istanbulu, nebo Nemrut Dagi s hrobkou krále Antiocha s obřími kamennými hlavami či Göreme s kamennými scenériemi a podzemním městem. V Jordánsku nás zcela jistě okouzlí růžové skalní město v Petře, hlavní město Ammán, skalní město Wadi Rum v poušti nebo koupání v Mrtvém moři. Libanonské hlavní město Bejrút, antické vykopávky v Baalbeku, nebo staré fénické město Byblos se zalíbí asi každému. Na mě asi nejvíce zapůsobila Sýrie, velmi se mi líbila. Ve městě Hama mě okouzlila obří vodní kola, v Damašku zase Umájovská mešita a asi nejvíce si vážím návštěvy starého pouštního města Palmýra. Bájné město královny Zenobie bylo v 1. století našeho letopočtu součástí Římské říše. Město hojně prosperovalo z obchodních karavan a obyvatelé Palmýry byli proslulými obchodníky, kteří dokonce zakládali kolonie podél Hedvábné stezky. Když jsme se v noci procházeli pod obrovskými sloupy Velké kolonády, prohlíželi si nasvícené architektonické skvosty a mohli jsme takzvaně nasát atmosféru, bylo to něco fantastického. Ve dne jsme si dofotili vše, co bylo za noci ukryto našim zvědavým očím a nikdo z nás netušil, že Vítězný oblouk, krásný útvar vévodící tomuto místu, bude v roce 2015 příslušníky Islandského státu nenávratně zničen. Jsem opravdu velmi rád, že jsem si stihl tuto krásu vyfotit a zároveň je mi z toho velmi smutno. Proč, musí to být? Politici, vojáci, generálové, náboženští fanatici a nevím kdo všechno ještě si tady hrají svoje hry. Proto jakmile budete mít možnost někam se podívat, kamkoliv, tak jeďte, nikdy člověk neví, co se může přihodit. Hodně lidí mi říká, že tam chtěli taky jet, ale už to nestihli. Je to opravdu škoda, co můžete vidět tak neodkládejte, svět se nám mění a další různé politické hrátky a pandemie můžou ovlivnit i poznávání nejen vzdálených, ale i blízkých míst.

           Fotografií z této cesty mám opravdu hodně, takže se příště můžeme podívat na jiné místo z těch které jsou uvedeny výše. Přeji všem brzké cestování bez omezení a těším se až se zase budeme moci někam podívat.

       Dovolená, zasloužený a vytoužený čas kdy se lidé vydávají odpočívat na pláže, do hor, ke známým či příbuzným nebo poznávat jiné země, lidi a zvyky. Právě poznávání jiných zemí, to je cestování hotelbusem.  Je to trošku dobrodružnější než se vydat na pláže a do hotelu, ale místa která projíždíme poznáváme opravdu důkladně. Z celé výpravy se stává díky relativně malému kolektivu taková cestovatelská rodina. A protože máme náš pojízdný domov pořád sebou, máme možnost zažít i věci, které by nebylo možno prožít při jiném způsobu cestování.  

      Každý člen výpravy se stává spolutvůrcem společné cesty, při které je samozřejmě jasně daný program, ale možnost využití pružnosti tohoto způsobu cestování, se přímo nabízí. Příkladem toho je naše náhodné setkání v Peru nad městem Abancay se skupinou místních muzikantů na nedělní projížďce s rodinnými příslušníky. Dojížděli jsme na nám známé místo s vyhlídkou na andské zasněžené vrcholky. Nejsou vidět vždy, je tady velmi častá oblačnost, ale pokud je jasno, je to nádherný výhled a oběd na takovém místě chutná opravdu výborně. Už když jsme přijížděli, bylo jasné, že Andy dnes vidět nebudou, škoda. Na našem „obědovém“ místě už ale bylo celkem živo. Bylo slyšet typickou místní hudbu i zpěv a i nástroje byly pro nás Evropany dost zajímavé. Nicméně byl čas oběda a tak jsem vyhlásil, že za půl hodiny bude oběd. Ovšem to jsem netušil, co přinesou příští okamžiky. Naši cestovatelé se okamžitě seznámili s peruánskou hudební výpravou a během chvilky se oba kolektivy dokonale promíchaly. Když jsem vykoukl z kuchyně, abych se podíval co se venku děje, zahlédl jsem velkou zábavu s tančením a rozesmátými obličeji . Z roztančené louky se ozvalo: „ Bobe, vyprdni se na vaření a pojď sem, oběd počká“. Tomu se nedá odolat, popadl jsem foťák a vmísil se do reje. Někde se najednou objevila lahev rumu a tak se zábava dostala opravdu do správného jihoamerického varu. Tančili mladí i staří, peruánští indiáni s našimi cestovateli a na oběd už si nikdo ani nevzpomněl. Dokonalá nálada se vykrystalizovala až do společného focení, vyměňování klobouků a na kolenou jsme měli i peruánské děti. Někteří si i vyzkoušeli, jak se drží „Arpa andina“ – andská harfa, opravdu zajímavý a barevně vyzdobený nástroj, který udával celé zábavě jasný tón. 

     Potom došlo i na loučení, které se pořádně protáhlo a když se místní rozjeli i s nástroji pryč, už jsem se zase věnoval přípravě oběda. Co na tom, že byl o nějaký čas opožděn, takové setkání je dílem náhody a okamžiku a díky cestování v hotelbuse si ho mohou všichni užít a prožít. To je to pravé poznávání vzdálených krajů a lidí. A také to byl super okamžik, hlavně díky Vám, naši spolucestovatelé hotelbusem  na cestě „ Napříč Jižní Amerikou“.

Sotva jsem chvilku doma, už se něco děje :-) Byl jsem požádán, abych napsal článek do kuchařky, která je takovým souborem receptů od kuchařů, kteří vařili na Gastrofestu. V knížce najdete také můj recept na stejky.  Ten kdo by ji chtěl mít také, může si ji objednat na níže uvedeném kontaktu:

Martina Malásková tel: 777 192 713 , martina@gastrofest.cz 

Hezké počtení a dobrou chuť.

Proč vás baví se neustále vracet do Patagonie?

Je to neopakovatelná příroda, taková není nikde na světě. A není to žádná fráze, je tady příroda krásná, čistá a fascinující. Tak nádherné ledovce, hory, řeky a také obrovské pampy s pasoucím se dobytkem, to prostě jinde není. ...

Celý rozhovor najdete zde »

Tento národní park byl založen v roce 1975 a ochraňuje nejkrásnější část pohoří Cordillera Blanca. Součástí tohoto parku je i nejvyšší hora Peru – Huascarán 6768 m. Oblast je tektonicky velmi aktivní a jsou tady častá zemětřesení. V údolí Llanganuco, kde je i stejnojmenná laguna tvořena dvěma jezery Chinancocha a Orconcocha začíná cesta do národního parku. Právě v tomto údolí pod severním vrcholem Huascaránu našel svou smrt vynikající český horolezec a fotograf Vilém Hekl a jeho jedenáct kamarádů. Dnes je tady umístěný pomník, který tuto tragédii připomíná.

     NP Huascarán má ale příjemnější, krásná a turisticky zajímavá místa. Například tady můžeme obdivovat 26 vrcholů přesahující 6 000 metrů. Je tady téměř 300 horských jezer, zasněžené štíty, horské průsmyky, hluboká údolí a další nádherná místa. K jednomu z těch jezer se vydáváme na krásnou vysokohorskou túru. Jezero má zvláštní název L 69 a překrásnou modrou hladinu. Je to jeden z turistických vrcholů na tomto místě. Tento trek uspokojí i ty nejnáročnější cestovatele.

Pokud se chcete nechat nakazit mým nadšením z cestování ;-) , přijďte na WORLDFILM 2017 – 16. ROČNÍK CESTOVATELSKÉHO FESTIVALU, pořádaného webem cestovatelů v rámci veletrhu cestovního ruchu Holiday World na výstavišti INCHEBA v Praze, Holešovicích 18. a 19. února. 

Má přednáška na téma Od Pacifiku k Atlantiku
začíná v sobotu 18. února od 13:00

Těším se na Vás!