Island I. - Island a Faerské ostrovy 2013

Island a Faerské ostrovy 2013
Island I.

Po plavbě na lodi Norrona přistáváme v přístavu Seydisfjordur. K němu se táhne hluboký, 16 kilometrů dlouhý fjord. Pak už položíme naše nohy na ostrov Island, cíl naší cesty. Teď začneme poznávat tento krásný, ale drsný ostrov, kde je domovem vítr, déšť, voda, oheň, led a sníh., Země vulkánů a lávových polí, která je krásná a neopakovatelná, ale také drsná a tvrdá. Přehoupli jsme se přes horský masiv, projeli městem Egylsstadir kde jsme nakoupili a pak jsme se vydali k vodopádu Dettifoss. Po cestě je ale ještě jeden hezký, snadno dostupný vodopád na řece Yisti Rjukandi. Vodopád padající v několika stupních dolů a pro každého kdo je tady poprvé, je to pěkné uvítáni na ostrově.

Vodopád na řece Yisti Rjukandi

Po tomto krásném setkání s nádhernou přírodou stoupáme na náhorní plošinu, kde se ráz krajiny velmi rychle mění. Místo trávou porostlých svahů vjíždíme do míst, které připomínají spíše uhelnu u nějaké kotelny a barva půdy se mění na tmavou až černou. Země je pokryta sopečným popelem a z jedné vyhlídky do vnitrozemí je vidět horu s ledovou čepicí. Jmenuje se Herdubreid a má výšku 1682 metrů nad mořem. Přezdívá se jí „Královna islandského vnitrozemí“ a vznikla výbuchem podledovcové sopky. Typ tohoto kopce se nazývá móberg.

Herdubreid - 1682 metrů nad mořem, Královna islandského vnitrozemí

Další návštěvní místo je vodopád s nejmohutnějším průtokem vody v Evropě, vodopád Dettifoss. Leží na řece Jökulsá á Fjöllum (Ledovcová řeka z hor) a průtok vody je podle ročního období od 200 m3 do 500 m3 za vteřinu. Vždycky si tady připadám jako mraveneček, vedle té obrovské masy vody. Výška tohoto krasavce je 44 metrů a na šířku má 100 metrů. Voda je tmavá, nesoucí spoustu sopečného prachu a popela. Od severního polárního kruhu je vzdálen 82 kilometrů. Bylo na něj krásně vidět, ale vzpomínám si, že před pár roky jsme byli kousek od něj a byla tak silná mlha, že jsme ho jen slyšeli. Protože máme hotelbus, přespali jsme tady v našem domově na kolečkách a ráno jsme si ho krásně prohlédli. To je výhoda cestování hotelbusem. Asi půl hodiny cesty proti proudu řeky je ještě jeden nádherný vodopád. Jmenuje se Selfoss a je lemován čedičovými sloupy. Co se mi na Islandu mimo jiné také líbí, je to, že se může k přírodním zajímavostem opravdu blízko a člověk není limitován žádnými zátarasy a zákazy vstupu. Prostě si přírodu užít tak jak je. Okolní krajina je šedivá a drsná a neroste tady krom několika málo odolných rostlin téměř nic. Atmosféra okolní krajiny se k tomuto mohutnému vodopádu opravdu hodí, ale přesto je to velice působivé a zajímavé.

Dettifoss

Selfoss

Vracíme se na hlavní silnici, která má číslo 1. Je to okružní silnice kolem celého Islandu a my po ní jedeme do velice zajímavé oblasti. Je to ta část Islandu, kde jsou přírodní síly a živly vidět, cítit a jsou blízko, moc blízko. Navštívíme oblast sopky Krafla a okolí jezera Mývatn. První místo kam se podíváme, je Hverarönd, nebo také Hverir. Je to geotermální pole poseté fumaroly, solfatáry, bahenními sopkami a horkými prameny. Je to tady jako v pekle, také se tomuto místu říká „Ďáblova kuchyně“. Všudypřítomný sirný zápach nenechá nikoho na pochybách, že tady se neustále země, aspoň tam dole, tvoří. Z některých míst pára pod tlakem syčí ven a má teplotu několika set stupňů. Bublající bahno v malých kráterech je na povrch vytlačováno neviditelnou silou, kterou můžeme jenom tušit. To je kouzlo Islandu, a to jsme teprve na začátku. I kvůli těmto poutavým místům sem rád jezdím. Síla přírody je tady cítit a vidět téměř neustále. Nad tímto místem se klene barevný kopec Námafjall. Je to ryolitový kopec světlých barevných odstínů, a když do něj pěkně svítí sluníčko, jsou barvy opravdu úžasné. Ryolit je kyselá láva světlé barvy, která po ztuhnutí vytváří krásné pestrobarevné formace.

Geotermální pole Hverarönd

Bahenní sopka v geotermálním poli

Barevný kopec Námafjall v pozadí

Sopka Krafla, která je odtud nedaleko, je kopec o nadmořské výšce 818 metrů a napáchala na Islandu dost velké škody. Takto se však nazývá celá okolní vulkanická oblast, geotermální elektrárna i řada erupcí. Místo obvyklého kužele je Krafla široká a štěrbiny se táhnou od severu na jih. Kröflustöd je geotermální elektrárna u Krafly. První záměr byl uveden do povědomosti v roce 1973, bylo provedeno 24 vrtů, ale 20. prosince 1975 se stala trhlina Krafla aktivní a následovalo několik erupcí se sesuvy půdy. Také byl nalezen vrt, který měl sám jako jediný být dostačující na zásobování celé elektrárny. Při jeho navrtávání však došlo k jeho špatnému navrtání a následovala mohutná exploze, při které byla vrtná souprava odmrštěna do vzdálenosti 3 kilometry. Nikdo nebyl zraněn, ale místo jednoho vrtu dnes zásobuje elektrárnu 17 vrtů. Viti – název tohoto 320 metrů širokého kráteru se dá přeložit jako peklo. Je to jeden z mnoha sopouchů podél centrálního vulkánu Krafla. Vznikl následkem erupcí, které trvaly 5 let. Nyní je považován za neaktivní. Uvnitř kráteru je zeleně zabarvené jezírko.

Sopka Krafla v pozadí

Leirnhjúkur – je neuvěřitelná trhlina, z níž uniká pára a vznikla v roce 1727 a je hlavní atrakcí Krafly. Po dobu dvou let chrlila roztavenou horninu a láva z ní tekla až přes Reykjahlíd a zničila farmy a domy. Leirnhjúkur se také nazývá nejzajímavější lávové pole na Islandu. Je zde vybudovaná stezka, po které se můžete procházet kolem ryolitových kopců, ve kterých jsou sopouchy, z nichž unikají postvulkanické páry, trhliny, ze kterých tryská horká pára a podle odstínů lze odlišit lávové proudy od starších až po ty nejmladší. Poslední jsou z roku 1975 a 1984. Nádherná jsou ryolitová jezírka, kolem kterých vede stezka.

Elektrárna Kröflustöd

Leirnhjúkur - lávové pole

Ryolitové jezírko – Leihnjúkur

Budeme opouštět místo, které má silnou a velkou atmosféru. Noční focení v lávovém poli je nádherným zážitkem pro začínajícího fotografa stejně jako pro profesionála. Nádhera! Přesuneme se teď do oblasti jezera Mývatn, což je opět místo s nádhernou přírodou a scenériemi, které berou dech. V roce 1974 bylo jezero začleněno do chráněné oblasti Mývatn-Laxá. Středem této rezervace je jezero Mývat o rozloze 37 km2. Průměrná hloubka jezera je 2,5 metru. Na ostrově je přes 50 ostrovů a ostrůvků, většina z nich jsou krátery vzniklé výbuchy plynu poté, co roztavená láva vtekla do vody. V okolí jezera je mnoho turisticky zajímavých míst a centrem celého okolí je městečko Reykjahlíd. Ten leží na břehu jezera, je zde pošta i turistické informace a kempy. Ve městě je také kostel a plavecký bazén s termální vodou. Do kempu Bjarg na břehu jezera jezdíme už dlouho a jeho majitel nás každý rok očekává. Je to dobrá základna k výletům do celého okolí. A výletů bude dost.

Dimmuborgir (Temné hrady) – je to spleť podivně tvarovaných lávových sloupů a skal starých 2000let vzniklých z lávy. Láva postupovala přes starší lávové pole a vytvořila žhavé jezero. Poté, co se povrch jezera trochu ochladil, vytvořil se nad ním klenutý příkrov podepřený sloupy ze starší magmatické hmoty. Později roztavená láva odtekla a na místě zůstaly jen podpůrné sloupy. Zbylé útvary představují různé oblouky, jeskyně a tvary. Nejzajímavější je asi jeskyně zvaná Kirkjan (Kostel). Připomíná vnitřek klenuté gotické katedrály.

Útvary vzniklé z lávy. Okno (nahoře) a Kirkjan (dole)

Hverfell, (v pozadí) je tefritový kráter který vznikl asi před 2500 lety při výbuchu Lúdentu. Je 70 metrů hluboký a 1040m široký a nad okolní krajinou se tyčí do výše 163 metrů. Je tvořen z volného štěrku.

Tektonická aktivita v této oblasti způsobuje, že pevninská deska, na které leží Severní Amerika, se od Evropy a Asie vzdaluje několik centimetrů za rok. V nejsevernějších místech podél jejího okraje vznikají sopečné ostrovy. Největší a nejvýznamnější z nich je Island.

Tato zóna je natolik aktivní, že jedna třetina lávy, která pronikla na zemský povrch za posledních 1000 let, pokrývá právě Island.

Island leží na středoatlantickém zlomu, kde se potkávají dvě litosférické desky – americká a euroasijská. Obě dvě se ročně posunou až o dva centimetry. Island vznik právě proto, že leží na tomto zlomu, kde mnohými puklinami vystupuje na povrch magma. Dnes je na Islandu asi 35 aktivních sopek. Tak se koukněte ještě na fotky a těšte se na další díl.

Tektonická prasklina, která prochází celým Islandem