tel. 728 219 273
bobstupka@post.cz
Cestovatel Bob Stupka
www.cestovatelbob.cz

cestovatel
Bob Stupka

hotelbusem po světě ”

  • úvod + blog
  • příhody a zážitky
  • destinace
  • přednášky
  • média
  • fotogalerie
  • diskuze
  • kontakt

Island III.

Jak jsem slíbil na konci minulého povídání, zajedeme se podívat k nejvyššímu vodopádu na Islandu. Jmenuje se Glymur a je zajímavé, že nemá v názvu koncovku „foss“, což je označení pro vodopád. Slib splním ale za chviličku, cestou z poloostrova Snaefellsnes pojedeme přes městečko Borgarnes na několik zajímavých míst. Jako první bude na pořadu Deildartungshuver.


Deildartungshuver je silný horký pramen o průtoku 180 litrů za sekundu a má teplotu 100°C. Potrubím o délce 64 km je vedena teplá voda do měst Borgarnes a Akranes a slouží k vytápění. Horká voda je jímána do potrubí a pak je vedena terénem až ke spotřebitelům. Vedle pramenu jsou skleníky místních zemědělců, ve kterých se pěstují rajčata k přímému prodeji, a také další zelenina. Tu je tady možno zakoupit. Zajímavé je, že tu není žádná obsluha, ale pouze přístřešek, ve kterém je bedýnka a pytlíky s rajčaty. Do pokladničky každý vhodí obnos, který je vyznačen, a pak si rajčátka může odnést. Mám dojem, že u nás by tento druh obchodování dlouho nevydržel. Pravděpodobně by zmizela v brzké době nejen rajčátka, ale i vozík. A tady si nikdo nedovolí bez zaplacení odnést vůbec nic.


01. Horký pramen, skleníky, prodejní vozík s rajčaty


Vlevo je horký pramen, v pozadí skleníky a napravo prodejní vozík s rajčaty



02. Rajčata


Rajčata, letos už za 200 islandských korun



Spoutali jsme sílu vystupující z nitra Země a teď zamíříme za výraznou postavou středověké islandské literatury. Tímto literátem a politikem byl Snorri Sturluson. Mezi jeho nejznámější díla patří Edda, Heimskringla (sbírka ság pojednávající o králích středověkého Norska) nebo Sága o Egilovi. Narodil se roku 1179 a zemřel v Reykholtu v roce 1241. Za svůj plodný život se stal zákonopravcem národního parlamentu, Althingu a cestoval po světě, kde získal moc a peníze. Získal si přízeň skandinávského krále a slíbil, že mu bude nápomocen při prosazování jeho požadavků na Islandu. Po návratu domů ale neměl pro samé psaní čas na politiku a proto ho nechal norský král úkladně zavraždit. Za školou je tzv. Snorriho bazén, za nímž v úzké chodbě byl Snorri zabit. Roku 1947 věnoval Olaf Norský, korunní princ, sochu od Gustava Vigelanda jako projev uznání za sbírku Heimskringla. Socha je umístěna před školou na Snorriho počest.


03. Snorriho bazén


Snorriho bazén, s horkou termální vodou.

Kostel v Reykholtu (dole)


04. Kostel v Reykholtu



05. Socha od Gustava Vigelanda


Socha od Gustava Vigelanda



Z Reykholtu je to asi dvacet minut cesty k dalšímu zajímavému vodopádu. Je to jedna z mnoha variací na téma voda na Islandu. To co vidíme tady, není jinde k vidění. Jmenuje se Hraunfossar a je to řada tajemných vodopádů vytékajících záhadným způsobem zpod sopečné lávy. Horní vrstva lávy natekla na pevnou nepropustnou lávu, a skrze porézní propustnou vrstvu proteče voda na nepropustnou a po ní stéká až do koryta řeky Hvítá (Bílá řeka) z boční strany v délce několika set metrů. Hned vedle je další vodopádek, spíše peřej a jmenuje se Barnafoss.


Barnafoss, jméno vodopádu pochází z příhody, kdy z přírodního mostu nad řekou dvě děti spadly do vody. Aby se nemohl případ opakovat, byl přírodní most stržen. Uprostřed se ale nachází další, menší přírodní most a řeku tu vytváří divoké skotačení a zajímavé peřejnaté úseky.


V okolí roste v mokrých loukách velmi často suchopýr pochvatý a pouze nízké keříky.


06. Hraunfossar, lávový vodopád


Hraunfossar, lávový vodopád



07. Suchopýr


Suchopýr


A teď už se pojedeme podívat na slíbený vodopád. Je to vodopád, který se jmenuje Glymur a je nejvyšším na Islandu. Nachází se asi 5 kilometrů od Hvalfjörduru, což je Velrybí fjord. V minulosti se tu vyskytovalo na 17 druhů velryb, hlavně v srpnu. Do tohoto fjordu teče říčka, která sem přitéká od vodopádu. Vodopád je 198 metrů vysoký a cesta k němu není nejjednodušší. Jde se ve zvlněné krajině, cesta vede i malou skalní průrvou, jeskyní, a pak klesá dolů k říčce. Ta se musí překonat po kládě, kolem které je upevněno ocelové lano na přidržování. Pak už nás čeká výstup, leckdy velmi strmý, ale s krásnými výhledy do okolí a směrem k fjordu. Až v horní části je teprve krásný výhled na vodopád padající do hluboké rokle. Potom ještě přijde přechod přes horní část kopce nad vodopádem a poté je nutné dostat se na druhou stranu řeky. Cesta není pro „slečinky“, řeka se musí přebrodit a teplota vody je velmi nízká. Některé kameny kloužou a tak není o veselé situace nouze. Na druhé straně už cesta vede nejprve kamennou strání a potom zarostlým úbočím zpět na výchozí místo. Z této strany už není na vodopád dobře vidět. Je to jeden z nejhezčích, ale náročnějších výšlapů na Islandu. Vždycky se na tuto túru těším, je to pěkný výšlap.



08. Cesta vede i skrze jeskyni


Cesta vede i skrze jeskyni


09. Přechod řeky po kládě


Přechod řeky po kládě

U vodopádu (dole)


10. U vodopádu



A teď zase troška historie. Po krásném výstupu k vodopádu se podíváme na historické místo, které je umístěno v přírodě nedaleko největšího jezera na Islandu. Nejdůležitější místo islandských dějin, je Thingvellir. Tady byl v roce 930 založen Althing, první evropský parlament. Bylo to v době, kdy se u nás o trůn pral Boleslav s Václavem. Toto místo bylo vybráno kvůli svému reliéfu, akustice a blízkosti k většině osad. Trhlina mezi Evropou a Severní Amerikou, jež se v těchto místech táhne, se jmenuje Almanangjá. Je tady nejviditelnější na celém ostrově. Centrem je jezero Thigvallavatn o rozloze 84km2. V roce 1928 tady byl založen první národní park a to díky bohaté historii a bohatství přírodních krás.


Všechno co se od roku 930 do roku 1271 na Islandu událo, mělo nějakou spojitost s Althingem a dějiny země úzce souvisely s historií Thingveliru. Právě tady bylo křesťanství vyhlášeno národním náboženstvím a to v roce 1000.


Almanangjá je největší tektonická trhlina na Islandu. Rozestupuje se rychlostí jednoho centimetru za rok a je to způsobeno pohybem zemských desek, euroasijské a atlantické. Táhne se od vodopádu Öxaráfoss na řece Öxará na sever, až do Armannsfellu a na jih do Thingvallavatnu.


Lögberg – neboli „Malá skála“, je místo které sloužilo jako oficiální pódium pro mluvčího národního shromáždění. Tady se vyvolávaly zákony země, konaly se svatby, vydávaly rozsudky, konaly popravy a vše co souviselo s životem země. Místo je označeno stožárem, na němž visí státní vlajka. Každý den se prapor vyvěšuje a večer opět stahuje.


Thingvallakirkja je jeden z prvních kostelů na Islandu. Stál původně o kousek vedle, ale půda tam byla hodně podmáčená a tak byl přemístěn na nynější místo. Za kostelem je malý hřbitov, kterému se říká hřbitov básníků. Jsou tady pochováni básníci Hallgrímsson a Benediktsson.

Slaví se tady nezávislost na Dánsku (17.6.1944) pod dohledem ministerského předsedy. Celá oblast je pod patronací UNESCO.


11. Vodopád Öxaráfoss Na řece Öxará


Vodopád Öxaráfoss na řece Öxará



12. Kostel v Thingvelliru


Kostel v Thingvelliru


13. Thingvellir, pohled do krajiny


Thingvellir, pohled do krajiny


A už teď se můžete těšit na příští pokračování, podíváme se na Geysir, chrlící horký pramen a další zajímavosti. Tak co říkáte, stojí Island za návštěvu? Já myslím, že rozhodně, a to ještě není všechno.




FOTOGALERIE : 



Zobrazit všechny fotky »




 
sen již není snem
partneři

Pangeo tours   Hotel u pralesa
Copyright © 2012 - 2022  ·  Cestovatel Bob Stupka  ·  Všechna práva vyhrazena
Webmaster Robert Sedlák  -  webmaster.robertsedlak.cz